Stanislav Děd: Komentář pro Chomutovský deník

17.09.2017 19:47
Dne 10. 8. jsem redaktorce Minaříkové pro Chomutovský deník poskytl vyjádření k otázkám k Zápisu z výběrové komise:
 
1. Je pro Vás rozhodnutí rady, která na doporučení komise nedbala jasným důkazem, že Vaše odvolání má politické pozadí?
 
Myslím, že o tom nelze pochybovat. Výběrové řízení je ukončeno rozhodnutím Rady. Návrh výběrové komise je doporučením na základě hodnocení předložených koncepčních materiálů. Pak je zcela legitimní otázka, jak je možné, že výběrová komise rozhodla jednohlasně v můj prospěch 5-0-0 a Rada opět jednohlasně v můj neprospěch 0-7-0. Chcete ještě jasnější důkaz pro mé přesvědčení, že výběrové řízení je neregulérní? Lze nějak vysvětlit uvažování radní Sachetové, která na komisi hlasovala pro a na Radě proti? Jakou pozornost věnovala Rada projednání bodu a důvodům pro odmítnutí doporučení výběrové komise, když v čistém čase jednání 1:04 hod stihla projednat na 450 stran dalších materiálů?
 
Názor Rady byl zjevně připraven předem bez ohledu na názor výběrové komise. „Přirozená obměna“, ani administrativní nároky řízení ze slavné důvodové zprávy jako důvod neobstojí, notabene když mám asi jako jediný kvalifikaci inženýra ekonomie, a neobstojí zejména jako důvod pro tak jednolitý a diametrálně odlišný postoj Rady. Z jedenácti členů Rady mě jen dva znají osobně a dva podle jména, kde se vzala ta jednomyslnost v odmítnutí doporučení komise? Prostě, na Radě celý případ začal, na Radě měl také skončit a tam je zakopaný pes iniciátora celého tažení.
 
V průběhu tří měsíců jsem se snažil o předložení a vysvětlení námitek, ale žádným způsobem nelze dosáhnout vážně míněné a jasné odpovědi. Žádné prohlášení kraje nelze brát vážně – na začátku mlžení o směřování, údajná neexistence výhrad, pak se objevila důvodová zpráva s "přirozenou obměnou", odpovědi Mgr. Spály a radní Sachetové s textem důvodové zprávy, doplněným o netušené administrativní agendy jako veřejné zakázky a registr smluv, poté prohlášení, že důvodová zpráva není důvodovou zprávou. Nakonec vše korunovalo chlácholení veřejnosti prohlášeními, že důvody odvolání se říkat nemusejí, ale odvolaní se přece mohou přihlásit do otevřeného výběrového řízení, kde rozhodne kvalita koncepce, zda chce budoucí ředitel muzeum někam posunout nebo jen přežívat. Jak lze věřit čemukoli, když ani toto veřejné prohlášení 1. náměstka hejtmana Kliky na krajském zastupitelstvu 26. června jako odpověď zástupci veřejnosti a petentovi doc. Prekopovi neplatí? Přihlásil jsem se, vyhrál, ale přesto byl Radou demonstrativně odmítnut.
 
2. Podal jste opravdu odvolání proti rozhodnutí rady?
 
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem právní kroky připravuji.
 
3. Je pro Vás rozhodnutí výběrové komise alespoň malou satisfakcí?
 
Upřímně řečeno ano, a dokonce nikoli malou.
 
4. Byl jste si za dobu Vašeho působení vědom, že například spolupráce se Sudetoněmeckým krajanským sdružením, schůzka s Berndtem Posseltem a vyvěšování tibetské vlajky mohlo být trnem v oku nejen politikům, ale samotným návštěvníkům muzea? Nebo zastáváte názor, že muzeum jako veřejná instituce se nikdy těmito kroky nedostala do politické sféry?
 
Všechny aktivity, které uvádíte jsou zcela samozřejmým projevem svobody veřejné činnosti, výstav, přednášek, konferencí, vzpomínkových akcí. Jejich výčet je ale mnohem, mnohem širší. Nejde o nic jiného než o naplňování priorit muzea, zakotvených v programových dokumentech, prosazovaných do zcela nedávné doby ve spolupráci s městem Chomutov v duchu sounáležitosti s demokratickou Evropou. Koneckonců, nabídku na zapojení do akce Vlajka pro Tibet předala muzeu právě nová paní ředitelka Prontekerová.
Pokud jde o vztah ke krajanské komunitě, s Berndtem Posseltem jsem neabsolvoval žádnou schůzku, ale mnohokrát jsme se viděli a hovořili spolu při různých oficiálních příležitostech typu Sudetoněmecký den, Mariánskolázeňské rozhovory, udělování cen. Chomutovské muzeum dokonce navštívil s delegací ministra Spaenleho při cestě do Ústí n. L. před několika lety. Dlouhá léta jsme usilovali o překonání starých nepřátelství, nevraživostí a podezíravosti vzájemným poznáváním, setkáváním, prací v oblasti kulturní, obecně duchovní a odmítali je dirigovat prizmatem ideologie a starých resentimentů. Tato oblast patří mezi hlavní priority muzea a veškeré své úsilí jsem věnoval tomu, ustanovit tyto známky uvědomělého evropanství jako trvalý a nevratný základ jeho fungování.
 
To, že části veřejnosti, ale rozhodně bych neřekl návštěvníků muzea, byly a jsou tyto aktivity trnem v oku, je pravda. Už Božena Němcová psala, že není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. I to je ale úkolem muzea po desetiletích vymývání mozků v socialistické škole, na vojně, v televizi, v rozhlase. Optimismem mne naplňoval fakt, že první výstava o tom, co se dělo v Chomutově v prvních dvou poválečných měsících přinesla ohlasy 56 návštěvníků a dvě třetiny z nich byly velmi kladné. Názory takových obskurních spolků jako Kluby českého pohraničí, hlídky Národní domobrany opravdu vážně nebereme, i když možná souzní s částí dnešní politické scény.
Takto chápané aktivity muzea nikdy nebyly zakotvením v politické sféře, ale naplňováním zřizovací listiny a zákona o sbírkách ve smyslu vytváření mnohobarevného obrazu minulosti.
 
5. Stále platí Vaše předchozí vyjádření, že byste v muzeu rád zůstal?
 
Toto přání mám stále, mluvil jsem o něm se zřizovatelem i novou ředitelkou. Chtěl bych se věnovat tématům, na jejichž zpracování prostě dosud nebyl čas, ale pro muzeum jsou stejně důležité. Musím však cítit skutečný zájem o pomoc při jejich zpracování.
 
FB profil Stanislava Děda, 20. 8. 2017 

—————

Zpět